i'm growing up into skin i'll never quite to fit in

18. srpna 2016 v 20:17


Je šílený začít téměř po roce hledat progres. Něco kam jsem se posunula nebo něco v čem jsem se zlepšila. Přijde mi, že pořád stojím na jednom místě, kde jsem se před rokem zastavila a příšerně mě to sere. Kdybych se neřídila celej život větou 'běž dál a nezastavuj se' tak mi to je celkem jedno, ale teď mi přijde, že celou tu dobu co jsem si myslela, že se posouvám dál jsem vlastně zůstávala u toho jednoho čekajíc na okamžik, kdy se to všechno dostane do starých kolejí.

Nebudu lhát, do starých zajetých kolejí se to nikdy nedostalo. Před půl rokem mě to pěkně sralo, ale teď je mi to ukradený a spíš to beru jako malé bezvýznamné plus, protože bych pořád přemýšlela stejně a nechtěla nic změnit.

Je divný sledovat jak se lidi okolo změnili. Spíš zůstali stejní, protože charakter nezměníš, jen změnili jejich myšlení, nějak se posunuli, začali dělat věci co předtím nedělali. Někdy si přeju vést s nimi rozhovor jako před rokem a sledovat jak se změnili odpovědi na otázky, podněty a věty co jsem říkala. Zajímá mě jestli někteří z nich teď chápou věci, co nechápali před rokem.

Taky jsem vlastně změnila moje myšlení, asi nijak výrazně. Jen už, když se zpětně podívám, vidím rozdíl mezi tím co před rokem bylo správný a co ne. Ale jinak je to pořád stejný, s přídavkem toho, že nešťastně hledám přítele, kluka kterej by mi za všechny ty histeráky stál. Nebo ještě líp, kluka se kterým bych všechny ty histeráky nikdy nezažila.

Když to tak vidím, už před necelým rokem jsem vlastně mohla začít říkat, že jsem šťastně zadaná. V tuhle roční dobu jsem mohla šťastně usínat v objetí mého tehdejšího nejlepšího kamaráda. Ale vycouvala jsem z toho. Dobrovolně jsem se připravila o štěstí. A proč? Protože celý to co jsme mohli mít chtěl zakládat hlavně jen na sexu. Kdo ví, třeba bych to celé minulý rok źměnila a nešlo by jen o sex, třeba bychom se stali skvělým párem a naše matky, které nás kdysi dávno seznámili by pily víno jako tenkrát a pozorovali jakou lásku vlastně vytvořili. Ale nedošlo ani na sex, ani na vztah, zbaběle jsem se s ním přestala bavit.

Ale moje zaváhání bylo správný. Nebo to aspoň teď tak beru a za pár týdnů zase přijde okamžik, kdy to budu brát jako chybu. Protože já si vlastně nejsem jistá o co jsem přišla nebo co jsem získala. Nejsem si jistá ničím. Nejsem si jistá tím, že potkám někoho do koho se zase zamiluju, nejsem si jistá ani tím, že vůbec někdo přijde, kdo změní celej způsob mýho myšlení.
A omlouvám se, pokud jsem do nějakého jiného článku napsala, že si jsem něčím jistá. Nejsem.

Takže stále bloudím, hledám, ujišťuji se o zbytečnostech a doufám. Protože to jsou poslední možnosti co mi zbyly.
 


Komentáře

1 Ams* Ams* | Web | 20. srpna 2016 v 18:10 | Reagovat

Chvilku jsem přemýšlela nad tím, co jsi tu napsala, a v hodně věcech se vidím. Třeba v tom, jak mi přijde, že se všichni mění, ale přitom zůstávají stejní. Člověk aniž by chtěl, tak prostě stále dospívá a čím dospělejší se cítí, tím spíše už se do starých kolejí nevrátí. A nejvtipnější mi přijde, jak jsem si třeba v 17 myslela, že mám na něco naprosto jasný názor, že přemýšlím správně atp.... a teď prostě vidím, že jsem byla i krapet mimo a že v hodně věcech má člověk jasno, až když se mu stanou ne jednoou, ale třeba 3x, 4x... pak teprve vím, jak jim správně čelit.

Co se týče kluka, neměla jsem ho hodně dlouho. Až si třeba rodina začínala myslet, že jsem asi nějaká divná... a jejich ustavičné otázky na to, jestli někoho mám, mě už vytáčely. Ale stálo za to počkat. :) Tak nezoufej. :)

2 Alex Alex | Web | 21. srpna 2016 v 20:50 | Reagovat

Ten konec, ty poslední dvě věty - božsky zformulované!!! ♥ Ale ano, taky pozoruji, jak se lidi v mém okolí mění, ale vlastně zůstávají stejní - buď se posunout pouze v myšlenkách, co hlásají, nebo své pravé názory zatlačí do pozadí, aby je ostatní brali a nepomlouvali je... ale pořád to jsou oni. Taky mi přijde (bohužel), že jsem se za poslední dobu nikam moc neposunula... Říká se, že člověk nejvíc lituje šance, kterou nevyužil - a já si tím naopak moc jistá nejsem. Loni jsem začala chodit s klukem a byl to docela velký omyl, který mi možná změnil celou dobu na VŠ (což zrovna není chvilka)... Tak doufám, že přijde někdo, kdo přinese novou změnu - změnu k lepšímu, někdo, díky komu se mi ráno zase bude chtít vstát z postele.

3 steel32 steel32 | Web | 22. srpna 2016 v 20:19 | Reagovat

ten odstavec s lidma, co nezměnili charakter, ale názory, to se mi děsně líbí. úplně takový do života, s tím fakt musí soucítit každej. někdy si ale říkám jestli jsou to oni nebo já kdo změnil ty názory, nebo jestli oba?
a jo, taky si myslím, že zaváhání bylo správný. a náhodou, ta nejistota je z určitýho pohledu taky super :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama