Vždycky všechno bude fungovat jednoduše.
Ale mně je to jedno.
Já si vždycky najdu nejtěžší způsob jak něco udělat nebo něčeho dosáhnout.
Chtěla bych zažít něco nevšedního. Nemusí to bejt zrovna sex s klukem, kterýho jsem potkala u bazénu na koupališti, hahaha. Ale prostě něco co by mě vytrhlo z mýho stereotypu, kterej se skládá ze zoufalství, učení, jídla, nulovýho sociálního života a občasných záchvatů hysterie. Něco co by mi udělalo hezkou vzpomínku a zase bych se vrátila do toho mýho normálního života. Něco co bych chtěla, aby nikdy neskončilo.
Ale takový věci se mi nedějou.
Třeba dnes. Byla jsem na koupališti, trochu nabrat barvu, náhodou jsem tam potkala bratrance, se kterým jsem se dala do řeči, pak mě dotáhl až za bandou jeho kamarádů a mezi nima se tyčil takovej roztomilej, metr sedmdesát děvet vysokej kluk. Líbil se mi, ne, že ne. A tak jsme si celou dobu tak nějak povídali, škádlili se, házeli se do vody a já se zas cítila jak holka, o kterou někdo jeví zájem. To byl ten hezkej nevšední zážitek, na kterej budu vzpomínat asi tak týden, protože neznám jeho celý jméno, dost pravděpodobně ho asi už nikdy neuvidím a hlavně tomu chyběl takovej ten velkej konec, jako je líbání nebo objetí a věta "Rád bych si to někdy zopakoval."
Nebyla to nuda a mě to trochu vytrhlo z mýho přemýšlení o mé existenci, ale bylo to málo, teď budu akorát nasraná, že jsem neudělala nějakej další krok abych mohla zažít něco nevšedního, mít z toho radost a bejt spokojená.
Takže to všechno bude pokračovat jako do teď, já budu utrácet nesmyslný sumy za oblečení a boty, budu lehce znechucená z mýho společenskýho života, budu sledovat seriály, nevycházet spousty dní ven, číst knížnky, pít kafe a přemýšlet nad tím, kde je chyba, že se vůbec nebavím.
bavit se můžeš i sama, uplně vším. nebo aspoň pro mě to jako pro introverta platí:D