life is way too short to bad vibes

25. dubna 2016 v 18:52
Jedno z klasických pondělních rán, kdy jsem se probrala patnáct minut před budíkem a začala se nenávidět za to, že jsem zase šla spát tak pozdě.
Udělala jsem takovou tu ranní rutinu, uvařila si kafe, namalovala si obličej do přijatelné podoby, vyžehlila si vlasy, vyčistila jsem si zuby, vybrala jsem si oblečení a z domu odcházela zase pozdě.
Protože vždycky je lepší přijít pozdě než přijít ošklivá.
Teda jako, občas, i když přijdu pozdě jsem ošklivá, ale.. snad chápete.
Vyzvedla jsem si nejlepší kámošku a šli jsme do školy.
Celou cestu se probíralo hlavně to, že v sobotu se líbala s mým spolužákem lomítko jejím nejlepším kamarádem.


Myslela jsem, že ve škole to mezi nimi bude divný, budou se vyhýbat jeden druhýmu a tak.
Ale nic z toho se nestalo, normálně spolu mluvili, dokonce bych i řekla, že to mezi nimi jiskřilo víc než kdy dřív.
Probírala jsem to s ní už v sobotu po telefonu, co od toho vlastně očekává, dokonce jsem ji nutila k tomu, ať si o tom s ním promluví, aby věděli na čem jsou. Neudělala to.
Na jednu stranu jsem strašně hrdá na to, že se konečně nějakým způsobem začali dávat dohromady, ale na druhou stranu jsem na ně oba příšerně naštvaná, že se k tomu staví tak nezodpovědně.
Jakožto osoba poučená ze svých vlastních chyb, kdy jsem se takhle nezodpovědně postavila k mému poslednímu vztahu se snažím o to, aby spolu mluvili o tom, co bude dál, aby nezahodili jen tak 7 měsíců kamarádství kvůli tomu, že se nedostali až ke vztahu a uvízli někde mezi přátelstvím a láskou.
Protože, když jeden začne couvat a druhý začne víc milovat nakonec to bude bolestivé pro oba dva stejně.
A hlavně ta nejistota, člověk se začne bát tak moc toho, že ho druhý opustí, že začne vztah mezi nimi systematicky ničit, ustupovat a utíkat od toho.
Nechci, aby moje mladší já ejkejej nejlepší kamarádka dopadla stejně, aby takhle přišla o osobu na které jí záleží, jen proto, že si nedokázali promluvit o tom, že jsou vlastně pár a ne jen dva lidi co spolu tráví spoustu času a nedokáží se od sebe odtrhnout.
 


Komentáře

1 mynakedsoul mynakedsoul | Web | 25. dubna 2016 v 19:40 | Reagovat

Tyhle situace bohužel znám, a nesnáším :D za ty roky jsem se naučila v tom chodit , a věci vždycky zase hezký zarovnat do přátelských kolejí, ale pokud se jeden k přátelství vracet nechce, je to doopravdy bolest pro oba :\

2 Lukáš Fangovich Lukáš Fangovich | Web | 26. dubna 2016 v 20:30 | Reagovat

To mi připomíná situaci, do které jsem se asi před dvěma roky dostal. Kamarád a kamarádka k sobě něco cítili, ale ne a ne něco udělat... naštěstí tady byla dobrák Lukáš, který je přeci jen dal dohromady. Když jsou oni neschopní, musí tady být někdo další, kdo jim v tom pomůže. Snad tu pro ně budeš ty. :-)

3 Victoria Renkse Victoria Renkse | Web | 26. dubna 2016 v 21:35 | Reagovat

Krásný blog :)

4 Ivka Ivka | Web | 10. října 2016 v 15:51 | Reagovat

Ahoj, dnes jsem narazila na tvůj článek a jedna jeho věta mi byla inspirací k článku, který jsem před chvílí vydala. Není to rozhodně kritika, jestli chceš, mrkni na něj. Vlastně tohle píšu proto, že mi přijde fér, když o někom píšu, nedělat to za jeho zády :)

5 Ivka Ivka | Web | 10. října 2016 v 15:57 | Reagovat

A ještě ke tvému článku - kamarád s kamarádkou si jeden druhého nevšímali po téhle stránce. Jednou, když jsme jeli šalinou, si stěžovala, že nemůže najít normálního kluka, aby byl hodnej a měl ji rád. Tenkrát jsem jí na to řekla, že se možná jen špatně dívá. Pochopila a jsou spolu myslím třetím rokem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama